OpenSCAD: model napsaný kódem pro 3D tisk

Jak OpenSCAD funguje

OpenSCAD se řídí principem konstruktivní geometrie těles: z kostek, válců a koulí skládáte model sčítáním, odčítáním a průnikem. Všechno je v textovém souboru, takže rozměry můžete zapsat jako proměnné. Změnou jedné hodnoty tak dostanete jinou velikost krabičky, počet otvorů nebo tloušťku stěny. Víc je i na Wikipedii.

Jde o parametrické modelování v nejčistší podobě. Pro organické tvary je OpenSCAD nevhodný, na to je Blender.

Export

Po vykreslení (F6) vyberte Export a zvolte STL nebo 3MF. Náhled (F5) stačí ke kontrole tvaru, ale na export je potřeba plné vykreslení. Jednotky jsou v OpenSCADu bezrozměrné, ale slicery je berou jako milimetry, tedy 10 znamená 10 mm.

Na co dát pozor

• Nulová tloušťka. Dvě tělesa, která se jen dotýkají plochou, se mohou spojit chybně. Dejte jim malý přesah, například 0,01 mm.
• Hladkost. Proměnná $fn určuje, z kolika stěn se skládá kruh. Při nízké hodnotě bude válec hranatý, při velmi vysoké je soubor zbytečně velký.
• Tenké stěny. Pod 0,8 mm se s tryskou 0,4 mm nevytisknou čistě.

OpenSCAD a vaše objednávka

Typické použití je skříňka s nastavitelnými rozměry: do proměnných zadáte délku, šířku, výšku a tloušťku stěny a kód z nich vyrobí tělo, otvory i kryt. Když pak potřebujete jinou velikost, změníte číslo. Pro malé série je to praktické: víc variant jednoho dílu můžete objednat najednou.

Soubor nahrajete do kalkulačky. Díky parametrům si snadno vytvoříte víc velikostí stejného dílu a každou z nich můžete objednat s vlastním počtem kusů. Cena se počítá ze skutečné přípravy modelu k tisku, takže vidíte, jak velikost ovlivňuje gramy i čas.